PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pozůstalost po Chucku Schuldinerovi (13. května 1967 – 13. prosince 2001) není příliš rozsáhlá, neboť čítá sedm alb coby kompletní studiovou diskografii jeho kapely DEATH a jedno album CONTROL DENIED. Přesto však působí jako monumentální magnet, který znovu a znovu přitahuje nejrůznější protagonisty, aby vzdali hold umělci, jež bývá po právu označován za kmotra death metalu. Je to jistě pochopitelné, neboť hloubka jeho hudebního génia beze všech pochybností odolává samotnému času a stále dál a dál zůstává nesmírně inspirativní.
A tak když už nám jej nemůže prezentovat Chuck Schuldiner sám, musí se toho ujmout jiní. V tomto duchu vznikl už před dlouhými léty projekt DEATH TO ALL, v němž se střídali a střídají mnozí z těch, kteří s Chuckem kdysi skutečně hráli, jenž už se dnes navíc profiluje jako regulérní tributní uskupení, neomezující svou produkci jen na určité časové období fungování DEATH. Z podobného důvodu přišlo na svět i uskupení LEFT TO DIE, jež to ovšem bere z poněkud jiného konce – v roce, kdy si připomeneme pětatřicáté výročí vydání druhého alba DEATH „Leprosy“ objíždí Evropu s jeho kompletní živou prezentací, doplněnou o další klasiky ze zhruba stejného časového období.
Ani v jeho řadách nenalezneme žádné šmelináře, ale znovu muzikanty, kteří měli s Chuckem Schuldinerem či alespoň DEATH něco do činění. Tedy předně Ricka Rozze (jinak také ex – MASSACRE) a Terryho Butlera (dnes OBITUARY), kteří v době vydání zmiňovaného „Leprosy“ byli přímo součástí DEATH, a dále dvojici hudebníků z kapely GRUESOME, která se vyznává z lásky k death metalu v podání DEATH v období jejich prvních tří alb, kytaristu a zpěváka Matta Harveyho a bubeníka Guse Riose. Což je, alespoň tedy pro popsanou podobu jejich živé produkce, více než povolaná sestava, to je jisté.
Zahřívací kolo pražské zastávky „Reborn Dead“ turné ve vyprodaném smíchovském klubu obstarali tuzemští SNĚŤ, zřejmě nejvhodnější domácí adept na předskokana v takovém případě. Jejich death metal je totiž přesně tak staroškolský, aby na něj LEFT TO DIE mohli elegantně navázat, a zároveň dostatečně zajímavý, aby se při něm publikum mohlo dostat do varu. Jak se také nakonec skutečně stalo, takže když loňští odmítači převzetí ceny Anděl opouštěli pódium, těšili se velmi solidnímu ohlasu.
Úvod vystoupení hlavních hvězd obstarala reprodukce části skladby „Infernal Death“, po níž už v našlapaném klubu vypuklo opravdové „inferno“. Nahrával tomu i velice solidní zvuk, jenž byl navíc velmi hlasitý, což samotné hudbě DEATH dodávalo na ještě větší intenzitě a účinku. A i když Matt Harvey nemá úplně podobný vokál, jako měl Chuck Schuldiner, podlehnout chvílemi dojmu, že stojíte v jakémsi floridském klubu v roce 1989, nebylo vůbec složité. Všechny ty klasiky z „Leprosy“ a další smrtící bonbónky ze sebe LEFT TO DIE sypali naprosto přirozeně a s neuvěřitelnou nonšalancí, jakoby snad nebyli ani jakýmsi revivalem svého druhu – když například v „Born Dead“ spolu Rozz a Harvey zahráli známou zdvojenou kytarovou vyhrávku, člověku při tom úplně běhal mráz po zádech. A takových okamžiků se odehrálo samozřejmě mnohem, mnohem více. Finální výčet zněl čtrnáct zahraných skladeb, když k „Leprosy“ kapela přibalila ještě pět tutovek z debutu „Scream Bloody Gore“ a tak trochu raritní skladbu „Corpse Grinder“ z dema „Reign Of Terror“ (1985), kterou ovšem mnozí budou možná spíše znát ze závěru debutu MASSACRE „From Beyond“ (1991).
Bylo to zkrátka jako návštěva oblíbeného muzea, kde se vám líbí každý exponát tak moc, že si už v okamžiku, kdy procházíte mezi jednotlivými vitrínami, slíbíte, že se sem zase (a co nejdřív to bude možné) podíváte. Zamrzelo snad jen to, že krom skandování jména „Chuck“ před závěrečnými přídavky se o hlavním a ústředním motivu celého koncertu vlastně vůbec nemluvilo, ale možná to ani nebylo zapotřebí. Protože za Chucka Schuldinera už přece navěky bude mluvit jeho hudba, a té jsme si onoho včera užili vskutku vrchovatě.
Setlist: Leprosy, Born Dead, Forgotten Past, Mutilation, Baptized in Blood, Open Casket, Primitive Ways, Choke on It, Denial of Life, Corpse Grinder, Left to Die, Zombie Ritual, Pull the Plug, Evil Dead
Foto: Gapa
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.